Home » Posts tagged 'nať'

nať

Přírodní léčba

Mateřídouška obecná

Mateřídouška obecná také nazývána: Douška mateří, mateřinka, chodec, vonný tým

Thymus šerpyllum L. sp. coll. Lamiaceae

čeleď: Hluchavkovité

Mateřídouška obecná je souborný název pro všechny naše domácí druhy a poddruhy, které jsou často značně proměnlivé a navzájem se kříží. Z velkého počtu forem jsou nejhojnější mateřídouška polejovitá = vejčitá (Thymus pulegioides L.), m. časná (T. praecox Opiz), mateřídouška Marschallova (T. marschellianus Willd), dále mateřídouška pannonská (T. pannonicus All), mateřídouška úzkolistá (T. serpyllum, L. em. Mill) aj.
Jsou to drobné, silně vonné vytrvalé byliny nebo polokeříky trsovitého vzrůstu s poléhavými nebo vystoupavými lodyhami, které naspodu často dřevnatějí. Lodyhy jsou načervenalé, oblé nebo hranaté a bud pouze na hranách nebo celé ochlupené. Vstřícné čárkovité až široce vejčité listy jsou přisedlé až krátce řapíkaté, lysé, někdy brvité až vlnitě chlupaté, na okraji bývají podvinuté. Drobné květy jsou v kulovitě nahloučených až protažených lichopřeslenech, naspodu často zpřetrhováných. Mají trubkovitě zvonkovitý chlupatý kalich se třemi krátkými zuby horního a dvěma delšími zuby spodního pysku, koruna je 3 až 6 mm dlouhá, dvoupyská, světle až tmavofialové barvy. Horní pysk je jen mělce vykrojený, spodní trojlaločný. květní trubka je krátká. Mají čtyři tyčinky a svrchní semeník, plod jsou čtyři vejčité tvrdky. Kvetou od května do září.
Mateřídouška je rozšířena téměř po celé Evropě, severní Africe a Sibiři až do Zabajkalska. Nejhojnější z našich druhů je mateřídouška polejovitá, rozšířená od nížin do hor na mezích, paloucích, travnatých šíráních a v světlých lesích. Ostatní druhy dávají většinou přednost suchým travnatým stráním, písčinám, teplým vápencovým podkladům a stepním lokalitám.
Pro léčebné účely se sbírá nať všech našich druhu, přestože obsahem silice se jednotlivé druhy dost liší. Od května do srpna se odstříhávaji nebo sežínají vrchní nezdřevňatelé části kvetoucí nati, které poskytují v lidovém léčitelství velmi oblíbenou drogu Herba serpylli. Po odstraněni nežádoucích příměsí se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech rozprostřená ve slabých vrstvách a při dosoušení se neobrací, aby listy neopadaly. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35 °C.
Droga má příjemnou aromatickou vůni a kořenitou, nahořklou chuť. Její kvalitu snižují jinak zbarvené části a cizí příměsi.
Obsahuje až 0,6 % silice, v níž jsou látky se silným dezinfekčním účinkem (thymol, karvakrol, cymen) a řadu dalších terpenu a seskviterpenů, hořčinu serpyllin, dále třísloviny, flavonoidy a další. Složení silice je závislé jak na druhu, lak na místě původu, přičemž rostliny z chladnějších a vyšších poloh mají obsah silice obecně nižší. Thymol má velmi silné antiseptické účinky, je netoxický a zevně prokrvuje pokožku. (Pokračování textu…)

Kontryhel obecný

Kontryhel též nazýván: Husí nožka, alchemilka, rosička

Alchemilla vulgaris L. sp. coll.

čeleď: růžovité

Kontryhel obecný je souborný název pro několik desítek velnu podobných a systematicky často i problematických druhů, z nichž nejběžnější je kontryhel žlutozelený A. xanthochhra Rothm. Je to vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem, pokrytým zbytky odumřelých listů, z něhož vyrůstá bohatá přízemní růžice dlouze řapíkatých, v obrysu ledvinitých 9-11 laločnatých listů, které jsou svrchu lysé, na spodní straně a řapících ochlupené, v mládí charakteristicky řasnatě složené podél hlavních žilek. Květní lodyha je 10 až 30 cm vysoká, vystoupavá až přímá a v horní části větvená. Drobné žlutozelené kvítky tvoří koncová vrcholičnatá květenství podobná klubku. Květy jsou pravidelné a oboupohlavné, se čtyřmi kališními i korunními lístky. Tyčinky jsou také čtyři, jeden pestík dozrává po oplození v nažku, uzavřenou v češuli. Kontryhel kvete vytrvale od května do září.
Vyskytuje se téměř v celé Evropě, v mírné a severní Asii a ve východní části Severní Ameriky. Na jih zasahuje až na Kavkaz a do Himaláje, na severu do Grónska. U nás je velmi hojně rozšířen; od nížin do hor na loukách, pastvinách, travnatých návsích, prameništích, ve světlých vlhčích lesích, u cest a potoků. Často roste zejména na horských loukách.
Nejčastěji se sbírá nať, někdy také listy, které poskytují dnes poměrně zřídka používanou drogu Herba resp. Folium alchemillae Listy i kvetoucí nať se sbírají od května do září a suší se běžným způsobem ve stínu, co nejrychleji a ve slabých vrstvách, poněvadž droga je velice choulostivá, snadno se zapaří a suchá je naopak, značně drobivá.
Suchá droga má původní zbarvení, je bez pachu a má svíravou nahořklou chuť. Drogu znehodnocují především jinak zbarvené částí a cizí organické příměsi.
Droga obsahuje 6 až 8 % hydrolyzovatelných tříslovin, hořčiny silice, stopy kyseliny salicylové, vitamín C a další látky.
Kontryhel byl dříve považován za důležitou, v lidovém léčitelství často užívanou rostlinu především proti průjmům, střevním katarům při silné menstruaci, špatném trávení, nadýmání, katarech dýchacích cest. plicní tuberkulóze, žaludečních vředech, cukrovce, vodnatelnosti, jaterních a ledvinových chorobách, zánětech močového měchýře, krvácení a k posílení dělohy před porodem.
Zevně se používal k omývání špatně se hojících ran, ekzémů, bércových vředu, ke kloktání při zánětech dutiny ústní a k výplachům při krvácení z nosu a výtočích. Význam mu přikládali také středověcí alchymisté, kteří při hledání zlata a „kamene mudrců“ používali tzv. nebeskou rosu – kapky vody, nápadně se třpytící v ranním slunci a sesbírané z nálevkovité báze listů. Svědčí o tom i rodový název Alchemilia. (Pokračování textu…)