Home » Bylinky » Plavuň vidlačka

Přírodní léčba

Plavuň vidlačka

Plavuň Vlčí chvost, vlčí noha, zaječí opratě, mech, vidlačky

Lycopodium clavatum L.

čeleď: Plavuňovité

Přibližně před 350 milióny let byli prapředci plavuní spolu s tehdejšími přesličkami a kapradinami jedinými stromy v bažinatých pralesích, které tehdy pokrývaly naši planetu. Z prvohorních stromovitých obrů, dosahujících výšky přes 25 m, však během dalšího vývoje rostlin na Zemi přežily do dnešních dnů jen drobné rostlinky, sotva větší než mech.
Plavuň vidlačka je vytrvalá bylina s plazivou kořenující lodyhou, která je hustě porostlá drobnými šupinovitými lístky. Z vidličnatě větvené lodyhy, často až přes metr dlouhé, vyrůstají kratší vystoupavé větve, jejichž 10 – 15 cm vysoké vzpřímené části jsou řidčeji pokryté kratšími přitisklými lístky a jsou zakončeny dvojicí (zřídka jedním) výtrusných klasů s výtrusnicemi. Výtrusné klasy jsou složeny z šupinkovitých, dlouze zahrocených lístků, které nesou naspodu ledvinité výtrusnice. Koncem léta výtrusnice pukají a při slabém doteku nebo závanu větru se z nich sype jemný žlutý prášek – plavuňové výtrusy. Z výtrusů vyklíčí drobný prvoklíček s pohlavními orgány a po oplození v kapce vody vznikne nová rostlinka, která potřebuje 15 až 30 let, než úplně doroste a je opět schopna vytvářet výtrusné klasy.
Plavuň vidlačka je rozšířena téměř po celém světě s výjimkou Středozemí a stepních oblastí. Roste v celé Evropě a Asii, v afrických horách i v Americe. U nás roste spíše v podhorských a horských oblastech, ve světlých sušších lesích, na vřesovištích, pastvinách, v porostech kosodřeviny a na kyselejších křemičitých půdách. V českých zemích je plavuň vidlačka a všechny příbuzné druhy úplně chráněná a její sběr tudíž nepřipadá v úvahu, zatímco na Slovensku je chráněna částečně a sběr výtrusných klásků je povolen.
Pro farmaceutické účely se používají výtrusy. Zralé výtrusné klásky se v červenci a srpnu odstřihují a vyklepávají přes husté síto na hladkou podložku. Droga je jemný, velice pohyblivý bledě žlutý prášek bez chuti a pachu. Na omak je mastný, lepí se na prsty a nesmáčí se vodou, na níž plave. Čistotu drogy lze spolehlivě zjistit jen mikroskopicky. Výtrusy nesmí především obsahovat pyl, škrob, síru, kalafunu, červotoči piliny ani jiné cizí látky, kterými se poměrně drahá droga někdy falšuje.

Výtrusy obsahují až 50 % oleje, pryskyřici, stopy alkaloidů a mimo jiné další látky také sporonin, vysokomolekulární terpen, který je hlavní příčinou nesmočitelnosti výtrusů ve vodě.
Plavuňové výtrusy jsou oficinální drogou, která se v lékárnách používá k obalování pilulek, aby se neslepovaly. Osvědčila se i jako zásypový prášek při svědivých vyrážkách a mokvavých ekzémech, poněvadž nedráždí pokožku a dobře ji vysušuje. V lidovém léčitelství, zejména v severských státech, se používá plavuňový prášek také vnitřně, např. při zánětech močového měchýře a ledvin, spojených s kolikami. Doporučuje se pití odvaru ze dvou čajových lžiček výtrusů povařených 15 minut ve dvou sklenicích vody.
Plavuňový prášek lze však využít i jinak. Vhodíme-li jej do ohně, prudce a s prskáním vzplane. Této vlastnosti vděčíme za některé divadelní světelné efekty i za kouzlo bengálských ohňů. Plavuňovým práškem se také vysypávají formy při odlévání kovů a ve směsi s karmínem slouží kriminalistům ke zjišťování otisků prstů. V severských státech, kde se dosud plavuň hojně vyskytuje, se používá k barvení látek na zeleno a na modro, v Norsku se z její nati pletly běhouny a v Pobaltí se plavuňové věchýtky používají k tření pokožky v saunách. Není tedy divu, že je o plavuň na světových trzích stále živý zájem.
Vědecký rodový název plavuně vznikl složením dvou řeckých slov lykos (vlk) a podion (nožka). Český lidový název vlčí noha tedy přesně odpovídá vědeckému názvu a trefně vystihuje huňatý listnatý povrch lodyh plavuně. Ostatně ani název plavuň není těžké odvodit — vždyť její výtrusy se nesmáčejí vodou.

I když jsou v některých oblastech plavuň vidlačka a některé další druhy plavuňovitých dosud hojné, musíme si uvědomit, že jednou poškozené porosty se v dnešních podmínkách již prakticky neobnovují. Dbejme proto, aby rostlina, jejíž rodokmen sahá stovky miliónů let nazpět až do prvohor, přežila i civilizované 21. století.

Sbíraná část plavuně: výtrusy
Období sběru: červenec – srpen
Sušíme: vyklepává se, dosušuje na slunci
Teplota při sušení: běžná teplota
Poměr sušení: 1,2:1
Forma použití: odvar, vnitřně i zevně, plavuňový prášek, odvar vnitřně


Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *