Home » Bylinky » Mateřídouška obecná

Přírodní léčba

Mateřídouška obecná

Mateřídouška obecná také nazývána: Douška mateří, mateřinka, chodec, vonný tým

Thymus šerpyllum L. sp. coll. Lamiaceae

čeleď: Hluchavkovité

Mateřídouška obecná je souborný název pro všechny naše domácí druhy a poddruhy, které jsou často značně proměnlivé a navzájem se kříží. Z velkého počtu forem jsou nejhojnější mateřídouška polejovitá = vejčitá (Thymus pulegioides L.), m. časná (T. praecox Opiz), mateřídouška Marschallova (T. marschellianus Willd), dále mateřídouška pannonská (T. pannonicus All), mateřídouška úzkolistá (T. serpyllum, L. em. Mill) aj.
Jsou to drobné, silně vonné vytrvalé byliny nebo polokeříky trsovitého vzrůstu s poléhavými nebo vystoupavými lodyhami, které naspodu často dřevnatějí. Lodyhy jsou načervenalé, oblé nebo hranaté a bud pouze na hranách nebo celé ochlupené. Vstřícné čárkovité až široce vejčité listy jsou přisedlé až krátce řapíkaté, lysé, někdy brvité až vlnitě chlupaté, na okraji bývají podvinuté. Drobné květy jsou v kulovitě nahloučených až protažených lichopřeslenech, naspodu často zpřetrhováných. Mají trubkovitě zvonkovitý chlupatý kalich se třemi krátkými zuby horního a dvěma delšími zuby spodního pysku, koruna je 3 až 6 mm dlouhá, dvoupyská, světle až tmavofialové barvy. Horní pysk je jen mělce vykrojený, spodní trojlaločný. květní trubka je krátká. Mají čtyři tyčinky a svrchní semeník, plod jsou čtyři vejčité tvrdky. Kvetou od května do září.
Mateřídouška je rozšířena téměř po celé Evropě, severní Africe a Sibiři až do Zabajkalska. Nejhojnější z našich druhů je mateřídouška polejovitá, rozšířená od nížin do hor na mezích, paloucích, travnatých šíráních a v světlých lesích. Ostatní druhy dávají většinou přednost suchým travnatým stráním, písčinám, teplým vápencovým podkladům a stepním lokalitám.
Pro léčebné účely se sbírá nať všech našich druhu, přestože obsahem silice se jednotlivé druhy dost liší. Od května do srpna se odstříhávaji nebo sežínají vrchní nezdřevňatelé části kvetoucí nati, které poskytují v lidovém léčitelství velmi oblíbenou drogu Herba serpylli. Po odstraněni nežádoucích příměsí se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech rozprostřená ve slabých vrstvách a při dosoušení se neobrací, aby listy neopadaly. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35 °C.
Droga má příjemnou aromatickou vůni a kořenitou, nahořklou chuť. Její kvalitu snižují jinak zbarvené části a cizí příměsi.
Obsahuje až 0,6 % silice, v níž jsou látky se silným dezinfekčním účinkem (thymol, karvakrol, cymen) a řadu dalších terpenu a seskviterpenů, hořčinu serpyllin, dále třísloviny, flavonoidy a další. Složení silice je závislé jak na druhu, lak na místě původu, přičemž rostliny z chladnějších a vyšších poloh mají obsah silice obecně nižší. Thymol má velmi silné antiseptické účinky, je netoxický a zevně prokrvuje pokožku.

Droga, případně extrakt z ní, se používají jako účinný prostředek proti kašli, dobře rozpouštějící hleny, jako desinficiens trávicího traktu s protikřečovým, protinadýmavým a protihlístovým účinkem, má baktericidní účinky a třísloviny v droze obsažené (až 7 %) mírní průjem. Údajně má droga i uklidňující účinky. Zevně se používá k obkladům na zánětlivá onemocnění pokožky, jako kloktadlo s dezodoračním a dezinfekčním účinkem, při zánětech dutiny ústní, k posilujícím koupelím a při revmatismu. Izolovaná silice je součástí různých mastí prokrvujících pokožku.
Při žaludečních kolikách a nadýmání se doporučuje několikrát denně zápar z 1-2 čajových lžiček drogy, které se přelijí šálkem vroucí vody a nechají 10 min. vyluhovat, načež se zcedí. Proti kašli je možno použit směs ze stejných dílů nati mateřídoušky, kořene prvosenky a listu podběle (zápar ze dvou čajových lžiček směsi na šálek třikrát denně), je možno použít i směs s květem divizny.
K zevnímu použiti se používá buď zápar nebo spařená nať v sáčku. Podobné použití jako mateřídouška má v lidovém léčitelství i dobromysl obecná (Origamtm vulgare L.).
V lékařské praxi je dnes mateřídouška nahrazována blízce příbuzným polokřovitým tyminánem (T. mlgaris L.), původním ve Středozemí a často pěstovaným v zahrádkách jako koření. Má vyšší obsah silice (až 2,5 %) i tymolu. Složení silice je ale značně proměnlivé a závisí na původu drogy. U nás se nejlépe daří v teplých chráněných polohách na vápenatých půdách, dobře zakořeněné trsy snášejí i delší sucho. Většímu rozšíření ve vytrvalých kulturách však brání poměrně značná náchylnost k vymrzání.
Tymiánová nať je obsažena v prsním čaji. Z hromadné vyráběných léčivých přípravku obsahují účinné látky mateřídoušky a tymiánu především léky proti kašli. Nedoporučuje se však používat dlouhodobě a překračovat doporučené dávky, neboť má nepříznivý vliv na činnost štítné žlázy.

Tymián je znám již od starověku, jeho silice se používala již k balzamování mumií. Dodnes se ve většině evropských států používá jako koření do omáček, polévek a při výrobě lihovin (benediktinka). Mateřídouška i tymián jsou také význačnými medonosnými rostlinami.

Sbíraná část mateřídoušky: nať
Období sběru: květen – srpen
Sušíme: ve stínu, neobracet
Teplota při sušení: 35 °C
Poměr sušení: 4:1
Forma použití: zápar, vnitřně, sirup, zevně, spařená nať


Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *