Home » Bylinky » Kopřiva dvoudomá

Přírodní léčba

Kopřiva dvoudomá

Kopřiva dvoudomá nazývána též: žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka, velká kopřiva.

Urtica dioica L.

čeleď: Kopřivovité

Kopřiva dnes patří mezi rostliny, s kterými se v přírodě raději nesetkáváme. Naši předkové však měli k této osobité rostlině poněkud lepší vztah a dovedli využívat její účinky, které potvrdila i moderní věda.
Je to všeobecně známá vytrvalá bylina, z jejíhož plazivého a bohatě větveného oddenku vyrůstá větší počet dutých čtyřhranných lodyh. Vstřícné řapíkaté listy s kopinatými palisty jsou stejně jako lodyha pokryty četnými žahavými a krycími štětinatými chlupy, silně zpevněnými minerálními látkami. Mají vejčitou až široce kopinatou čepel s tmavě zelenou svrchní stranou a hrubě pilovitým okrajem. Z úžlabí horních listů vyrůstají laty drobných zelenavých květů. Samicí květenství jsou dlouhá a převislá, samčí přímá, s kratšími větvemi. Květy jsou zpravidla jednopohlavné, čtyřčetné, samicí se svrchním semeníkem, samčí se čtyřmi tyčinkami. Rostliny jsou dvoudomé, tj. vytvářejí zvlášť samicí a samčí rostliny. Výjimečně jsou i jednodomé nebo dokonce vytvářejí oboupohlavné květy, ještě vzácnější jsou rostliny, které nemají žahavé chlupy. Druh je značně proměnlivý a jednotlivé formy se mohou zřetelně lišit tvarem listů. Samicí květy nevytvářejí nektar a opylení se děje větrem. Nejčastější způsob rozmnožování je však vegetativní, pomocí podzemních výběžků. Plod je drobná vejčitá nažka. Kopřiva kvete od června do září.
Původně se kopřiva vyskytovala po celé Evropě, na východ až do Západní Sibiře a Íránu, zejména v náplavových lužních lesích a na vlhčích humózních lesních půdách od nížin do hor, především podél vodních toků. Dnes je rozšířena jako vytrvalý plevel téměř po celém světě okolo lidských sídlišť jako vysloveně nitrofilní druh. Na jejím současném rozšíření u nás má největší podíl celkové znečištění vod splachy z nadměrně hnojených polí. Kopřivu lze považovat za velice spolehlivý indikátor vyššího obsahu dusíku v půdě (stejně jako např. bez černý), případně dřívějšího zemědělského osídlení. Dnes se nejhojněji vyskytuje podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, v křovinách, příkopech, u cest a plotů a zemědělských objektů.
Sbírají se nejčastěji listy sdrháváním z lodyh a někdy také nať, jejíž olistěné a nezdřevnatělé části v délce maximálně 50 cm se sežínají z mladých a zdravých rostlin srpem. Suší se v slabých vrstvách buď na stinných vzdušných místech nebo uměle, přičemž teplota nesmí překročit 60 °C. Je důležité sušit materiál rychle, aby si droga zachovala původní zelenou barvu. Je bez pachu a má poněkud nahořklou, slabě trpkou chuť. Kvalitu listové drogy snižují zčernalé a rozdrobené listy, případně zbytky natě.

Listy obsahují velmi mnoho chlorofylu, který se z nich také průmyslově izoluje. Dalšími účinnými látkami jsou kyselina křemičitá, které lze připsat močopudný účinek, dále třísloviny s protikrvácivým účinkem, fyziologicky účinné látky patřící mezi aminy — acetyl-cholin, histamin, serotonin, karotenoidy, vitamín Bi, kyselina pantothenová (B6), glukokíniny, snižující hladinu krevního cukru, kyselina mravenčí, v mladých listech poměrně vysoký obsah vitamínu C, fytoncidní látky a v žahavých chlupech pryskyřičný sekret. Značně vysoký je i obsah minerálních látek. Dnes má kopřiva největší význam jako důležitý zdroj chlorofylu pro průmyslovou výrobu. Chlorofyl má protizánětlivé a dezodorační účinky, působí velice příznivě také při hojení ran, urychluje epitelizaci a granulaci pokožky. Olejový roztok chlorofylu ve formě spreje se používá k léčbě bércových vředu, popálenin, proleženin, trhlin prsních bradavek apod. Z chlorofylu se dále získává diterpenický alkohol fytol, sloužící k výrobě vitamínu K a léčebných kosmetických přípravků, odstraňujících nepříjemné pachy a pocení.
Kopřivová nať je složkou čajoviny, která se používá jako pomocný lék při chorobách dýchacích cest, a urologického čaje Species urologicae Planta s močopudným a antiseptickým účinkem.
Kopřiva je velice oblíbená i v lidovém léčitelství. Používá se jako močopudný, protikrvácivý, protirevmatický a protizánětlivý prostředek, ale i při chudokrevnosti a jako prostředek pro zvýšení tvorby mléka. Lze ji použít i jako podpůrný lék při cukrovce. Podporuje také celkovou látkovou výměnu a trávení, takže je téměř vždy jednou z hlavních součástí čajů používaných k jarním bylinným kúrám. Odvar z kopřiv, připravený půlhodinovým povařením 100 g jemně nařezané drogy v 1 litru vody okyselené octem, se používá k večernímu mytí vlasů jako prostředek zabraňující jejich vypadávání. Při hemoroidech je doporučována následující směs: 15 g kopřivy, 10 g smetanky, 30 g natě řebříčku a 30 g natě jablečníku. Polévková lžíce směsi se krátce povaří v 1/2 litru vody, nechá se 10 min. ustát a pije se během dne. Při průjmech se někdy používá i odvar z kořenů, obsahujících třísloviny, je možno použít i rozdrcené nažky.
Kopřivy jsou stále vyhledávány jako krmivo pro mladou drůbež í domácích chovech (zejména housata), z mladých listů pak lze běžným způsobem upravil i výborný špenát.

Sbíraná část kontryhelu: nať, list
Období sběru: květen – září
Sušíme: rychle ve stínu nebo umělým teplem, aby neztmavla
Teplota při sušení: °C
Poměr sušení: 5:1
Forma použití: zápar, vnitřně i zevně


Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *