Home » Bylinky » Dub letní a dub zimní

Přírodní léčba

Dub letní a dub zimní

Dub letní jinak označován křemelák neboli letňák a drnák. Dub zimní je často nazýván zimák.

Quercus robur L. a Q. petraea (Mattusch.) Fagaceae Liebl.

čeleď: Bukovité

Duby jsou mohutné, až 40 m vysoké stromy, které byly pro svou velikost, dlouhověkost a mnohostranný užitek uctívány již od nepaměti. Byly zasvěcovány nejvlivnějším bohům – Řekové je zasvětili hromovládnému Diovi, staří Slované bohu hromu a blesku Perunovi, Germáni pak jeho kolegovi Thorovi, keltští druidové obětovali v posvátných dubových hájích apod. Žaludy představovaly důležitou složku potravy nejen zvěře, ale i praobyvatel Evropy a již ve starověku byly kůra, listy i duběnky používány k léčebným účelůhttp://prirodnilecba.eu/wp-admin/edit-comments.phpm.
Dub letní neboli křemelák je rozložitý strom s nepravidelnou korunou a křivolakými větvemi. Mladá borka je stříbřitě šedá až nahnědlá, lesklá, později silně rozpukaná a brázditá, hnědo až černošedá. Krátce řapíkaté peřenolaločnaté listy jsou tuhé, kožovité a u řapíku vykrojené nebo uťaté. Květy jsou jednodomé, samicí jsou po dvou až pěti na dlouhých stopkách v paždí listů, mají červené blizny a sedí jednotlivě v číškách. Samčí květy tvoří až 4 cm dlouhé řídké převislé jehnědy, které se rozvíjejí současně s listy. Pyl je přenášen větrem. Kvete od května do června. Plody, známé žaludy, jsou velké jednosemenné nažky, usazené spodní částí ve zdřevnatělých šupinovitých číškách po několika na dlouhých stopkách.
Vyskytuje se téměř v celé Evropě s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí. U nás je rozšířen od nížin do podhůří v původ-nich doubravách i smíšených porostech, běžně se pěstuje především na kyselejších písčitých půdách.
Dub zimní neboli drnák je komplexem tří blízce příbuzných forem, které se v běžné praxi nerozlišují a navzájem často kříží i s předchozím druhem, od něhož se liší štíhlejší korunou s téměř rovnými větvemi, listovou čepelí klínovitě zúženou k dlouhému řapíku a kratšími přisedlými žaludy. Kvete v květnu. Roste také téměř v celé Evropě a zasahuje až do Malé Asie a Zakavkazí. Dává přednost kyselým půdám, často roste i na skalách. Pěstuje se společně s předchozím druhem pro tvrdé kvalitní dřevo.
Kůra poskytuje tříslovinnou drogu Cortex quercus.

Nejlépe se sloupává z poražených stromů na jaře (březen – duben) před vyrašením listů. Sbírá se pouze mladá a hladká, tzv. zrcadlová kúra z maximálně 15 cm silných větví nebo kmenů, která se suší při teplotě do 50 °C. Droga je tvořena nanejvýš 6 mm silnými, žlábkovitě nebo rourkovitě stočenými kusy kůry bez zbytků dřeva. Na lomu je vláknitá, na vnitřní straně světle hnědá až načervenalá a podélně rýhovaná. Má slabý, po navlhčení však zřetelný tříselný pach a nahořklou, silně svíravou chuť. Sběr kůry pro farmaceutické a technické použití je vázán na povolení a u nás jej zajišťují lesní závody.
Kůra obsahuje až 20 % převážně katechinových tříslovin, kyselinu galovou, elagovou, hořčiny a fytoncidně působící látky. Žaludy obsahují kromě tříslovin značné množství škrobu, dále cukry, bílkoviny a olej. Pražením obsah tříslovin klesá, takže žaludy jsou poživatelné. Již Dioskoridés psal o jejich svíravém účinku a použití při žaludečních potížích, úplavici, chrlení krve a jako protijedu při otravách.
Kůra se používá jako svíravý a protikrvácivý prostředek a má i protizánětlivé účinky. Dnes se už zřídka pije odvar (čajová lžička řezané kůry na šálek, dva až třikrát denně) při průjmech, žaludečních a střevních katarech. Kůra je také součástí medikamentů, používané jako pomocný lék při hemoroidech. V lidovém léčitelství se používá odvar zevně (500 g drogy na 3 1 vody) ke koupelím při omrzlinách, otocích, hemoroidech, popáleninách a zejména proti pocení nohou.
Kůra se používá ve veterinárním lékařství, je součástí medicinálního lizu a pro vysoký obsah tříslovin slouží i jako technická surovina při zpracování kůží. Také dřevo dubu obsahuje třísloviny, takže ve vodě nehnije, pouze v důsledku přeměny tříslovin ve flobafény tmavne. Je velmi tvrdé, těžké a houževnaté a dobře se opracovává.
Kromě výše uvedených dvou druhů rostou v našich teplých zejména vápencových oblastech další dva druhy dubů a řada dalších se pěstuje jako lesní nebo parkové dřeviny. Z nich nejhojnější a odedávna vysazovaný je severoamerický dub červený (Q. rithm L) s ostrými laloky listů.

Sbíraná část dubu: kůra (na povolení)
Období sběru: březen – duben
Sušíme: na slunci nebo umělým teplem
Teplota při sušení: 50°C
Poměr sušení: 2-3:1
Forma použití: odvar, vnitřně i zevně, práškovaná


Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *