Přírodní léčba

Projímadlo

Projímadla: lněné semeno, květ smilu písečného, kůra krušiny olšové.

Otok břicha

Otok břicha (Ascites) – je vždy následkem jiných neléčených nemocí ledvin, jater, srdce, leukémie, chudokrevnosti atp., což je třeba mít především na zřeteli.
Příznaky: hromáždění transsudátu v břišní dutině bez viditelného zánětu je následkem špatného krevního oběhu a špatné práce ledvin. Nahromadí se tak i 5 až 10 litrů tekutiny, břicho je vyduté a napjaté, kůže lesklá a hladká, pupek vydutý. Následkem tlaku tekutiny směrem nahoru je bránice zdvižená, což znesnadňuje dýchám a práci srdce. Pacient trpí dusností, pocitem tíhy v břiše, bolest při tlaku nejčastěji nepociťuje.

1) Omezit sůl a kouření.
2) Lázně: borovicové, jedlové a smrkové jehličí – půl kg na jednu lázeň, nebo: květ heřmánku, nať mateřídoušky, oddeněk puškvorce, pupeny břízy, kořen anděliky, chmelové šišky – celkem půl kg na jednu lázeň, povařit ve 3 až 4 litrech vody a scedit do vany.
3) Hotové bylinné přípravky.
4) List medvědice lékařské, fazolové lusky po 3 dílech, pupeny břízy 5 dílů, semeno petržele 4 díly, dva až třikrát denně odvar.
5) Nať zlatobýlu, list břízy, list meduňky, kořen libečku lékařského, každou hodinu několik doušků záparu (při těžkém průběhu).
6) Květ hlohu, květ černého bezu, květ tužebníku jilmového, nať srdečníku, nať řebříčku, nať kopytníku evropského s kořeny, kůra krušiny olšové – každé 2 až 3 hodiny sklenici odvaru (při současné nedostatečnosti jater).
7) List břízy, semeno petržele, kořen jehlice trnité, plody jalovce – dvakrát denně sklenici odvaru (při lehčím průběhu).
8) Lípový květ, květ černého bezu, kořen anděliky – každou hodinu lžíci záparu (při velmi těžkém průběhu).

Plavuň vidlačka

Plavuň Vlčí chvost, vlčí noha, zaječí opratě, mech, vidlačky

Lycopodium clavatum L.

čeleď: Plavuňovité

Přibližně před 350 milióny let byli prapředci plavuní spolu s tehdejšími přesličkami a kapradinami jedinými stromy v bažinatých pralesích, které tehdy pokrývaly naši planetu. Z prvohorních stromovitých obrů, dosahujících výšky přes 25 m, však během dalšího vývoje rostlin na Zemi přežily do dnešních dnů jen drobné rostlinky, sotva větší než mech.
Plavuň vidlačka je vytrvalá bylina s plazivou kořenující lodyhou, která je hustě porostlá drobnými šupinovitými lístky. Z vidličnatě větvené lodyhy, často až přes metr dlouhé, vyrůstají kratší vystoupavé větve, jejichž 10 – 15 cm vysoké vzpřímené části jsou řidčeji pokryté kratšími přitisklými lístky a jsou zakončeny dvojicí (zřídka jedním) výtrusných klasů s výtrusnicemi. Výtrusné klasy jsou složeny z šupinkovitých, dlouze zahrocených lístků, které nesou naspodu ledvinité výtrusnice. Koncem léta výtrusnice pukají a při slabém doteku nebo závanu větru se z nich sype jemný žlutý prášek – plavuňové výtrusy. Z výtrusů vyklíčí drobný prvoklíček s pohlavními orgány a po oplození v kapce vody vznikne nová rostlinka, která potřebuje 15 až 30 let, než úplně doroste a je opět schopna vytvářet výtrusné klasy.
Plavuň vidlačka je rozšířena téměř po celém světě s výjimkou Středozemí a stepních oblastí. Roste v celé Evropě a Asii, v afrických horách i v Americe. U nás roste spíše v podhorských a horských oblastech, ve světlých sušších lesích, na vřesovištích, pastvinách, v porostech kosodřeviny a na kyselejších křemičitých půdách. V českých zemích je plavuň vidlačka a všechny příbuzné druhy úplně chráněná a její sběr tudíž nepřipadá v úvahu, zatímco na Slovensku je chráněna částečně a sběr výtrusných klásků je povolen.
Pro farmaceutické účely se používají výtrusy. Zralé výtrusné klásky se v červenci a srpnu odstřihují a vyklepávají přes husté síto na hladkou podložku. Droga je jemný, velice pohyblivý bledě žlutý prášek bez chuti a pachu. Na omak je mastný, lepí se na prsty a nesmáčí se vodou, na níž plave. Čistotu drogy lze spolehlivě zjistit jen mikroskopicky. Výtrusy nesmí především obsahovat pyl, škrob, síru, kalafunu, červotoči piliny ani jiné cizí látky, kterými se poměrně drahá droga někdy falšuje. (Pokračování textu…)

Nemoci kloubů

Nemoci kloubů (Arthropatiae) – nedostatek vitamínu D.

Je třeba vzít v úvahu to, co je uvedeno pod heslem „Celková avitaminóza“ a doplnit nedostatek vitamínu D ve výživě.

Praskání kůže

Praskání kůže – nedostatek vitamínu Bw.
1) Je třeba vzít v úvahu to, co je uvedeno pod heslem „Celková avitaminóza“ a doplnit nedostatek vitamínů ve výživě.
2) Na postižená místa můžeme přikládat na několik minut vařenou cibuli.

Celková avitaminóza

Je zřejmé, že přírodní vitamíny se navzájem podporují a jeden působí vůči druhému jako stimulační prostředek, stabilizační prostředek, katalyzátor apod.
Jestliže navrhujeme léčbu také pomocí výživy, nedomáháme se použití nějakých riskantních chemických prostředků nebo ještě nebezpečnějších chirurgických zákroků, nýbrž správné výživy, která sama o sobě nemůže vyvolat negativní důsledky. Je zřejmé, že takový pohled na věc, jako je léčba výživou, obrací naruby celou dietetiku, u jejichž základů leží nedostatek logiky v naší přípravě jídel. Jestliže zelí způsobuje nadýmání pacienta, nepoužívejme zelí. Takovýto způsob omezování některých jídel, která jsou sice těžce stravitelná, ale obsahují velké množství vitamínů, vede k avitaminózám, jako jsou např. neurózy, atonie žaludku, nedostatečnost jater, vředová onemocnění, při nichž se trávení dále zhoršuje. Neboť správným způsobem léčby trávicího traktu je léčba tzv. hořkými bylinami a dále přidávání do jídla koření podporujícího trávení jako je: kmín, majoránka, bylinný pepř, paprika, koriandr, hořčice, křen, anýz, černucha, kopr, saturejka zahradní, estragon, které nejsou, jak se nesprávné soudí, „ostrým“ a „škodlivým“ kořením, což si můžeme ověřit na svém nebo cizím, na nemocném nebo zdravém žaludku.
Také by nás nemělo plést, že při avitaminózách neúčinkují vitamíny podávané v tabletách, což by tedy ukazovalo na jinou než vitamínovou příčinu nemoci, kterou tady označujeme jako avitaminózu. Neboť pokud v některém případě např. při nemocniční léčbě přineslo používání vitamínů v tabletách nějaké výsledky, lze to s určitostí přičíst jinému způsobu výživy, na který pacient v nemocnici přešel. Pouze nečetných případech přípravky obsahující více vitamínů, jako multivitamin, a pod. přinášejí určité výsledky (pokud je játra snášejí), ale plnou důvěru můžeme chovat pouze k přírodním vitamínům obsaženým v potravinách. Nacházejí se v nich téměř vždy v širším spektru a navíc mají vhodnou „společnost“ aminokyselin, stimulátorů, katalyzátorů a jiných mikrosoučástí, jejichž úlohu kolikrát ani neznáme.
Při diagnostikování nemoci, u které jsme přesvědčení, že jde o avitaminózu, bychom měli mít na zřeteli také to, že avitaminózy se někdy vyskytují hromadně. Např. lupus může být obklopen ložisky lupenky, v podpaždí a na dolních končetinách se může vyskytoval zapáchající pot, mohou se objevovat revmatické potíže a dna a tyto věci nemají spolu nic společného. Podobně žaludeční neuróza a žaludeční vředy se mohou vyskytovat odděleně nebo současně, ale není mezi nimi žádná příčinná souvislost.
Existuje mnoho příčin, které k tomu vedou, ale snad nejzávažnější z nich je stále menší množství času věnovaného problémům výživy. Tato „časová úspora“ začíná už v kuchyni: připravit si k jídlu cokoliv – ale hlavně rychle, cokoliv
– jen abychom se najedli, cokoliv – jen aby to nebylo drahé, cokoliv,
– hlavně abychom si připravili jídlo na tři až čtyři obědy nebo večeře najednou.
(Pokračování textu…)

Bolesti

Proti bolesti: nať máty, nať mořeny, nať komonice lékařské, vrbová kůra, květ levandule.

Chronický lišej

Chronický lišej (Lichen chronicus) je označován jako vleklý v důsledku dlouhodobého léčení dermatologickými prostředky (zevně). Je tedy třeba potvrdit nebo vyvrátit jiné možné příčiny jako cukrovku, poruchy trávení, poruchy žláz s vnitřní sekrecí, avitaminózy, celkové vyčerpání, a to, co zjistíme, léčit současně. V každém případě zanechat konzumace veškerých alkoholických nápojů.

1) List maliníku, nať zeměžluče, nať šalvěje, list ořechovníku, kořen pampelišky – zápar.
2) List vlašského ořechu, list jitrocele, nať pelyňku, květ divizny, jalovec – zápar.
3) Propolis – každý druhý den mazat postižená místa.

Popáleniny

Opařeniny (Combustio).

1) Květ měsíčku lékařského nebo pampelišky zalít vařící vodou jako u omrzlin a přikládat obklady vždy na 5 až 6 hodin. Posypávat výtrusy plavuně (Lycopodium).

2) Obklad ze lněného oleje rozmixovaného s vařenou cibulí. Vyměňovat každých 12 hodin (při popáleninách III. stupně).

Dub letní a dub zimní

Dub letní jinak označován křemelák neboli letňák a drnák. Dub zimní je často nazýván zimák.

Quercus robur L. a Q. petraea (Mattusch.) Fagaceae Liebl.

čeleď: Bukovité

Duby jsou mohutné, až 40 m vysoké stromy, které byly pro svou velikost, dlouhověkost a mnohostranný užitek uctívány již od nepaměti. Byly zasvěcovány nejvlivnějším bohům – Řekové je zasvětili hromovládnému Diovi, staří Slované bohu hromu a blesku Perunovi, Germáni pak jeho kolegovi Thorovi, keltští druidové obětovali v posvátných dubových hájích apod. Žaludy představovaly důležitou složku potravy nejen zvěře, ale i praobyvatel Evropy a již ve starověku byly kůra, listy i duběnky používány k léčebným účelůhttp://prirodnilecba.eu/wp-admin/edit-comments.phpm.
Dub letní neboli křemelák je rozložitý strom s nepravidelnou korunou a křivolakými větvemi. Mladá borka je stříbřitě šedá až nahnědlá, lesklá, později silně rozpukaná a brázditá, hnědo až černošedá. Krátce řapíkaté peřenolaločnaté listy jsou tuhé, kožovité a u řapíku vykrojené nebo uťaté. Květy jsou jednodomé, samicí jsou po dvou až pěti na dlouhých stopkách v paždí listů, mají červené blizny a sedí jednotlivě v číškách. Samčí květy tvoří až 4 cm dlouhé řídké převislé jehnědy, které se rozvíjejí současně s listy. Pyl je přenášen větrem. Kvete od května do června. Plody, známé žaludy, jsou velké jednosemenné nažky, usazené spodní částí ve zdřevnatělých šupinovitých číškách po několika na dlouhých stopkách.
Vyskytuje se téměř v celé Evropě s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí. U nás je rozšířen od nížin do podhůří v původ-nich doubravách i smíšených porostech, běžně se pěstuje především na kyselejších písčitých půdách.
Dub zimní neboli drnák je komplexem tří blízce příbuzných forem, které se v běžné praxi nerozlišují a navzájem často kříží i s předchozím druhem, od něhož se liší štíhlejší korunou s téměř rovnými větvemi, listovou čepelí klínovitě zúženou k dlouhému řapíku a kratšími přisedlými žaludy. Kvete v květnu. Roste také téměř v celé Evropě a zasahuje až do Malé Asie a Zakavkazí. Dává přednost kyselým půdám, často roste i na skalách. Pěstuje se společně s předchozím druhem pro tvrdé kvalitní dřevo.
Kůra poskytuje tříslovinnou drogu Cortex quercus. (Pokračování textu…)

Bradavice

Bradavice (Verrucae).

1/ Čerstvá šťáva z vlaštovičníku nebo čerstvá šťáva z pampelišky – mazat bradavice a nechat zaschnout. Opakovat celou sezónu.

2/ Nať vlaštovičníku rozmělněná na prášek, smíchaná s lanolínem a vazelínou jako mast k mazání bradavic v zimě.

Bolesti končetin

Nedostatek vitamínu kyseliny listové. Zde je nutno poznamenat, že bolesti končetin způsobené nedostatkem vitamínů ve stravě se velmi zřídka objevují samostatně. Je třeba zajistit zbývající příznaky a léčit všechny dohromady.

Je nutno:
1) Vzít v úvahu to, co je uvedeno pod heslem „Celková avitaminóza“ a doplnit nedostatek vitamínu Bw ve výživě.
2) Používat koupele končetin se zahřívacími účinky v celeru, mátě apod.
3) Propolis – dvakrát denně 20 kapek.

Kopřiva dvoudomá

Kopřiva dvoudomá nazývána též: žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka, velká kopřiva.

Urtica dioica L.

čeleď: Kopřivovité

Kopřiva dnes patří mezi rostliny, s kterými se v přírodě raději nesetkáváme. Naši předkové však měli k této osobité rostlině poněkud lepší vztah a dovedli využívat její účinky, které potvrdila i moderní věda.
Je to všeobecně známá vytrvalá bylina, z jejíhož plazivého a bohatě větveného oddenku vyrůstá větší počet dutých čtyřhranných lodyh. Vstřícné řapíkaté listy s kopinatými palisty jsou stejně jako lodyha pokryty četnými žahavými a krycími štětinatými chlupy, silně zpevněnými minerálními látkami. Mají vejčitou až široce kopinatou čepel s tmavě zelenou svrchní stranou a hrubě pilovitým okrajem. Z úžlabí horních listů vyrůstají laty drobných zelenavých květů. Samicí květenství jsou dlouhá a převislá, samčí přímá, s kratšími větvemi. Květy jsou zpravidla jednopohlavné, čtyřčetné, samicí se svrchním semeníkem, samčí se čtyřmi tyčinkami. Rostliny jsou dvoudomé, tj. vytvářejí zvlášť samicí a samčí rostliny. Výjimečně jsou i jednodomé nebo dokonce vytvářejí oboupohlavné květy, ještě vzácnější jsou rostliny, které nemají žahavé chlupy. Druh je značně proměnlivý a jednotlivé formy se mohou zřetelně lišit tvarem listů. Samicí květy nevytvářejí nektar a opylení se děje větrem. Nejčastější způsob rozmnožování je však vegetativní, pomocí podzemních výběžků. Plod je drobná vejčitá nažka. Kopřiva kvete od června do září.
Původně se kopřiva vyskytovala po celé Evropě, na východ až do Západní Sibiře a Íránu, zejména v náplavových lužních lesích a na vlhčích humózních lesních půdách od nížin do hor, především podél vodních toků. Dnes je rozšířena jako vytrvalý plevel téměř po celém světě okolo lidských sídlišť jako vysloveně nitrofilní druh. Na jejím současném rozšíření u nás má největší podíl celkové znečištění vod splachy z nadměrně hnojených polí. Kopřivu lze považovat za velice spolehlivý indikátor vyššího obsahu dusíku v půdě (stejně jako např. bez černý), případně dřívějšího zemědělského osídlení. Dnes se nejhojněji vyskytuje podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, v křovinách, příkopech, u cest a plotů a zemědělských objektů.
Sbírají se nejčastěji listy sdrháváním z lodyh a někdy také nať, jejíž olistěné a nezdřevnatělé části v délce maximálně 50 cm se sežínají z mladých a zdravých rostlin srpem. Suší se v slabých vrstvách buď na stinných vzdušných místech nebo uměle, přičemž teplota nesmí překročit 60 °C. Je důležité sušit materiál rychle, aby si droga zachovala původní zelenou barvu. Je bez pachu a má poněkud nahořklou, slabě trpkou chuť. Kvalitu listové drogy snižují zčernalé a rozdrobené listy, případně zbytky natě. (Pokračování textu…)

Cizopasní červi

Cizopasní červi (Helminthismus) – jsou nejčastěji následkem nedostatečné kontroly chovu a následovné porážky jatečných zvířat(tasemnice), nedostatečné osobní hygieny, zácpy, nesprávného postupu při zacházení se psy(roupy, škrkavka) a špatných hygienických podmínek na WC (roupy). Proti červivé prostředky se používají vždy nalačno.

Z toho jednoznačně vyplývá, dodržujte základní hygienu a předejdete tím, mnoha nemocem!

Plané neštovice

Plané neštovice (Varicella)

1) Plody kopru, lipový květ, kůra krušiny olšové, nať mateřídoušky – dvakrát denně odvar.

Zánět mandlí

Zánět mandlí (Tonsillitis) – svědčí o tom, že v jejich okolí existuje nějaký zdroj nákazy: zánět okostice, zánět nosních dutin, plic (velmi často při špatné regeneraci sliznice dýchacího ústrojí), je tedy třeba odstranit příčinu a ne mandle, jak se to provádělo dříve a mělo to později negativní vliv na mízní uzliny.
1) Nať lebedy, nať tymiánu, list šalvěje, list máty – záparem vyplachovat ústní dutinu každé půl hodiny nebo častěji.
2) Nať třezalky, nať řebříčku, nať řepíku, smíchat, tři lžíce fazolových lusků na litr vody, nasypat lžíci směsi a nechat vyluhovat. Získaný odvar vypít v průběhu dne ve třech dávkách před jídlem.
3) Do výživy zavést saláty z čerstvé zeleniny, zvláště s cibulí, pórem a bylinné koření.
4/ Propolis – preventivně dvakrát denně 15 kapek.
5/ Lněné semeno – preventivně dvakrát denně lžíci mletého semene s medem.

Výtoky

Výtoky (Fluor) – s výjimkou těch, které jsou vyvolané Trichomoniasis nebo kapavkou – nejsou samostatnou nemocí, nýbrž příznakem jiných někdy velmi různých nemocí. Nejčastěji jde o špatnou funkci ledvin, kromě toho se takto mohou projevovat poruchy vaječníku, blednička, anémie. Příčinu musíme zjistit a přednostně léčit. Nezávisle na tom je však možno působit i proti samotným příznakům.

1) Nať tužebníku jilmového, kořen omanu, kořen šťovíku koňského, list šalvěje – dvě lžíce bylin na půl litru vařící vody, povařit, scedit a používat k vyplachování.
2) Nať kopřivy, květ jetele – zápar (k pití).
3) Nať bazalky, květ jetele, kořen anděliky lékařské, kořen čekanky, oddenek kozlíku – lžíci bylin zalít sklenicí vody, krátce povařit a pít dva až třikrát denně. Stejný odvar je možno použít k vyplachování pochvy.

Mateřídouška obecná

Mateřídouška obecná také nazývána: Douška mateří, mateřinka, chodec, vonný tým

Thymus šerpyllum L. sp. coll. Lamiaceae

čeleď: Hluchavkovité

Mateřídouška obecná je souborný název pro všechny naše domácí druhy a poddruhy, které jsou často značně proměnlivé a navzájem se kříží. Z velkého počtu forem jsou nejhojnější mateřídouška polejovitá = vejčitá (Thymus pulegioides L.), m. časná (T. praecox Opiz), mateřídouška Marschallova (T. marschellianus Willd), dále mateřídouška pannonská (T. pannonicus All), mateřídouška úzkolistá (T. serpyllum, L. em. Mill) aj.
Jsou to drobné, silně vonné vytrvalé byliny nebo polokeříky trsovitého vzrůstu s poléhavými nebo vystoupavými lodyhami, které naspodu často dřevnatějí. Lodyhy jsou načervenalé, oblé nebo hranaté a bud pouze na hranách nebo celé ochlupené. Vstřícné čárkovité až široce vejčité listy jsou přisedlé až krátce řapíkaté, lysé, někdy brvité až vlnitě chlupaté, na okraji bývají podvinuté. Drobné květy jsou v kulovitě nahloučených až protažených lichopřeslenech, naspodu často zpřetrhováných. Mají trubkovitě zvonkovitý chlupatý kalich se třemi krátkými zuby horního a dvěma delšími zuby spodního pysku, koruna je 3 až 6 mm dlouhá, dvoupyská, světle až tmavofialové barvy. Horní pysk je jen mělce vykrojený, spodní trojlaločný. květní trubka je krátká. Mají čtyři tyčinky a svrchní semeník, plod jsou čtyři vejčité tvrdky. Kvetou od května do září.
Mateřídouška je rozšířena téměř po celé Evropě, severní Africe a Sibiři až do Zabajkalska. Nejhojnější z našich druhů je mateřídouška polejovitá, rozšířená od nížin do hor na mezích, paloucích, travnatých šíráních a v světlých lesích. Ostatní druhy dávají většinou přednost suchým travnatým stráním, písčinám, teplým vápencovým podkladům a stepním lokalitám.
Pro léčebné účely se sbírá nať všech našich druhu, přestože obsahem silice se jednotlivé druhy dost liší. Od května do srpna se odstříhávaji nebo sežínají vrchní nezdřevňatelé části kvetoucí nati, které poskytují v lidovém léčitelství velmi oblíbenou drogu Herba serpylli. Po odstraněni nežádoucích příměsí se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech rozprostřená ve slabých vrstvách a při dosoušení se neobrací, aby listy neopadaly. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35 °C.
Droga má příjemnou aromatickou vůni a kořenitou, nahořklou chuť. Její kvalitu snižují jinak zbarvené části a cizí příměsi.
Obsahuje až 0,6 % silice, v níž jsou látky se silným dezinfekčním účinkem (thymol, karvakrol, cymen) a řadu dalších terpenu a seskviterpenů, hořčinu serpyllin, dále třísloviny, flavonoidy a další. Složení silice je závislé jak na druhu, lak na místě původu, přičemž rostliny z chladnějších a vyšších poloh mají obsah silice obecně nižší. Thymol má velmi silné antiseptické účinky, je netoxický a zevně prokrvuje pokožku. (Pokračování textu…)

Kontryhel obecný

Kontryhel též nazýván: Husí nožka, alchemilka, rosička

Alchemilla vulgaris L. sp. coll.

čeleď: růžovité

Kontryhel obecný je souborný název pro několik desítek velnu podobných a systematicky často i problematických druhů, z nichž nejběžnější je kontryhel žlutozelený A. xanthochhra Rothm. Je to vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem, pokrytým zbytky odumřelých listů, z něhož vyrůstá bohatá přízemní růžice dlouze řapíkatých, v obrysu ledvinitých 9-11 laločnatých listů, které jsou svrchu lysé, na spodní straně a řapících ochlupené, v mládí charakteristicky řasnatě složené podél hlavních žilek. Květní lodyha je 10 až 30 cm vysoká, vystoupavá až přímá a v horní části větvená. Drobné žlutozelené kvítky tvoří koncová vrcholičnatá květenství podobná klubku. Květy jsou pravidelné a oboupohlavné, se čtyřmi kališními i korunními lístky. Tyčinky jsou také čtyři, jeden pestík dozrává po oplození v nažku, uzavřenou v češuli. Kontryhel kvete vytrvale od května do září.
Vyskytuje se téměř v celé Evropě, v mírné a severní Asii a ve východní části Severní Ameriky. Na jih zasahuje až na Kavkaz a do Himaláje, na severu do Grónska. U nás je velmi hojně rozšířen; od nížin do hor na loukách, pastvinách, travnatých návsích, prameništích, ve světlých vlhčích lesích, u cest a potoků. Často roste zejména na horských loukách.
Nejčastěji se sbírá nať, někdy také listy, které poskytují dnes poměrně zřídka používanou drogu Herba resp. Folium alchemillae Listy i kvetoucí nať se sbírají od května do září a suší se běžným způsobem ve stínu, co nejrychleji a ve slabých vrstvách, poněvadž droga je velice choulostivá, snadno se zapaří a suchá je naopak, značně drobivá.
Suchá droga má původní zbarvení, je bez pachu a má svíravou nahořklou chuť. Drogu znehodnocují především jinak zbarvené částí a cizí organické příměsi.
Droga obsahuje 6 až 8 % hydrolyzovatelných tříslovin, hořčiny silice, stopy kyseliny salicylové, vitamín C a další látky.
Kontryhel byl dříve považován za důležitou, v lidovém léčitelství často užívanou rostlinu především proti průjmům, střevním katarům při silné menstruaci, špatném trávení, nadýmání, katarech dýchacích cest. plicní tuberkulóze, žaludečních vředech, cukrovce, vodnatelnosti, jaterních a ledvinových chorobách, zánětech močového měchýře, krvácení a k posílení dělohy před porodem.
Zevně se používal k omývání špatně se hojících ran, ekzémů, bércových vředu, ke kloktání při zánětech dutiny ústní a k výplachům při krvácení z nosu a výtočích. Význam mu přikládali také středověcí alchymisté, kteří při hledání zlata a „kamene mudrců“ používali tzv. nebeskou rosu – kapky vody, nápadně se třpytící v ranním slunci a sesbírané z nálevkovité báze listů. Svědčí o tom i rodový název Alchemilia. (Pokračování textu…)

Agranulocytóza

Agranulocytóza (Agranulocytosis) je následek také nedostatku vitamínu B6, je to tedy avitaminóza.

Příznaky: zimnice, horečka, nevolnost, zvracení, při akutní formě kolaps, při vleklé formě vředově – gangrenózní změny nosohltanové sliznice, ústní dutiny, méně často zažívacího traktu a ženských pohlavních orgánů.

Objevuje se nejčastěji po lécích užívaných při mnoha krevních nemocech, např. v průběhu léčby leukémie chemickými prostředky (cytostatiky). Méně často (jen u dospělých) vzniká při vleklém revmatismu nebo při rekonvalescenci po nakažlivých nemocech.

1) Je třeba vzít v úvahu to, co je uvedeno pod heslem „Celková avitaminóza“ a doplnit nedostatek vitamínu B6 ve výživě.
2) Nať přesličky 6 dílů, rdesna ptačího 4 díly a konopice 3 díly – dvakrát denně necelé půl lžičky bylin rozmělněných na prážek.
3) Kořen hořčice, kořen prvosenky, plody jalovce, nať pelyňku brotanu, nať srdečníku, nať rozchodníku – třikrát denně sklenici odvaru.
4) Dvakrát denně lžíci pšeničných otrub.
5) Propolis – jednou denně 15 kapek.
6) K – turín, petržel.

Krev čistí

Krev čistí: nať macešky, nať rozrazilu, nať jahodníku, nať popence břečťanovitého, nať přesličky, nať benediktu, nať brutnáku, květ smilu písečného, květ sedmikrásky, list brčálu, list brusinky, list maliníku, list břízy, kořen lopuchu, kořen čekanky, kořen pampelišky, chmelové šišky.

Zánět močového měchýře

Zánět močového měchýře (Cystitis) – má téměř vždy sekun­dární charakter a vzniká v důsledku špatné práce ledvin, což je třeba přesně zjistit.

Příznaky: nejprve horečka, zimnice, časté a bolestivé močení v malém množství, někdy se v moči objevuje krev.

Používáme: květ chrpy, pupeny břízy, list kopřivy, list břízy, list medvědice lékařské, jalovec, semeno petržele, kořen libečku lékařského, kořen jehlice trnité, oddenek kozlíku, nať vlaštovičníku většího, nať přesličky, nať průtržníku lysého, nať zlatobýlu, nať macešky, fazolové lusky a kukuřičný klas. Smíchat tři až čtyři suroviny, kořeny, pupeny a lusky povařit, zbytek spařit a pít třikrát denně.